Fakta a mýty o kojení

Během těhotenství a po porodu toho o kojení uslyšíte opravdu hodně. A každý vám bude říkat tu svojí pravdu. Proto jsem se rozhodla sepsat deset faktů o kojení, s kterými jsem se setkala já.

1. Před porodem mě pár dobrých duší varovalo, ať se připravím, že kojení bolí. Ale nikdo mě neupozornil na stahování dělohy. To bylo mnohem nepříjemnější.

2. Pár rádců ohledně kojení mi naznačovalo, že by vůbec nebylo špatný si na bradavky dávat kolíčky na prádlo, abych si zvykla na stisk, který by tomu malému tvorečkovi záviděl i Chuck Norris. A teprve, že si to užiju, až bude mít zoubky. Fakt jsou všichni přejícní, jen co je pravda.

3. Když se mi pak prsa nalila do rozměru kopačáků, začala jsem vážně uvažovat, jestli dám kojení vůbec šanci. Při představě tahat s sebou všude tyhle šutry, se mi dělalo ouvej.
Tyhle myšlenky jsem ovšem hodila rychle za hlavu, přece jenom je pohodlnější vystrčit prso, než sterilizovat lahvičky a vyvářet sunar.

4. Kojení je také rychlá záležitost. Při náhle potřebě dcery pít a nedat jí okamžitě, popraskají nám jistě okenní tabulky nebo na nás sousedi zavolají sociálku.

5. I kdybych náhodou kojit nechtěla, seběhne se na mě takových lidí z okolí, že kojit přece musím. Teď je to in a to nejlepší, co můžu dítěti dát. Ne jako před 30 lety, kdy moje máma a jí podobné chodily se staženými prsy plenou, aby přišly o mléko, protože se musely vracet brzy do práce.
V případě, že někdo nekojí, tak mu to dá okolí taky sežrat. A vůbec se nezajímají, zda ta dotyčná nemá jen nějaký problém, proč nemůže kojit. Takže buďme ke kojícím/nekojícím matkám ohleduplní.

6. V noci vás kolikrát dřív vzbudí nalitá prsa než dítě. A umíte si asi představit, jak to vypadá, když ve vaší blízkosti začne plakat i jiné dítě. Takže nejmíň na začátek doporučuju nakoupit vložky do podprsenky.

7. Nejčastěji omílaná věta, kterou jsem slyšela po porodu byla ta, jestli kojím. A to v různých variací a ptali se mě na to lidi, od kterých bych to absolutně nečekala nebo si myslím, že jim do toho nic není.

8. Další perlou, kterou všichni přihazují k dobru je, že je to zadarmo. Tak to je pěkná blbost. Od té doby, co kojím, jím jak protržená, takže se částky za jídlo vyšplhají taky do slušných výšin. Možná mi bude někdo oponovat, že s malým dítětem se sotva nají, ale to já si teda na jídlo čas vždycky udělám, jinak jsem příjemná jak osina v pr....

9. Na kojení se toho dá i celkem dost svést.
Muž: „ Ty jsi mi snědla tu čokoládu, co jsem dostal?“
Já: „ Ehm....vždyť kojím, potřebuju dost energie, ne.“

10. Ještě jsem se dočetla o kojenecké demenci, a že kojení snižuje IQ, o vykojeném mozku a podobných skvostech. Nevím, asi se na to zeptám svých blízkých, jak jsem na tom vlastně já. Možná na tom ale něco bude, když celé dny přemýšlím maximálně nad tím z jakého prsa jsem naposledy kojila a moje slovní zásoba se zúžila na spojení typu: Máme hovínko nebo dáme prso. Občas mám pak tmu před očima, když se mě někdo zeptá na jméno dcery a já chvilku jen čumím, než vytáhnu z těch roztomilých pojmenování, kterýma ji teď oslovuji, křestní jméno. Také se mi stalo, že jsem šla na záchod a místo kalhotek si začala sundávat kojící podprsenku.
Nebo když jsem volala sestře, jestli jsem u ní nenechala telefon, že ho nemůžu nikde najít a ona mi jen suše oznámila :„ Ty tele, a z čeho myslíš, že mi voláš? “

Takže tak. Ale kromě IQ snižuje kojení i váhu, takže vřele doporučuji.